Hokej

Díky svému stylu hry si útočník František Černík vysloužil přezdívku "Kulový blesk". Když se robustní střelec rozjel, nebyl k zastavení. Podle příjmení a kudrnatých černých vlasů se mu říkalo také "Čert".

"Nejraději vzpomínám na hattrick proti Rusům, na mistrovství světa 1978 v Praze proti Vladislavu Treťjakovi. A pak ještě na rok 1981, kdy jsme s Vítkovicemi byli mistry republiky," usmívá se oslavenec.

Reprezentační dres oblékl Černík ve 151 zápasech, v nichž zaznamenal 42 gólů. Zahrál si na šesti šampionátech, z nichž má kromě zlata ze svého premiérového MS 1976 v Katovicích ještě tři stříbra a jeden bronz.

"Nástup do nároďáku v roce 1976 byl parádní, tehdy byla ta skladba jasná a málokdo nový se tam dostal. Bylo těžké se v reprezentaci prosadit, o to víc jsem si toho vážil," vzpomíná Černík.

Ve stejném roce si zahrál na Kanadském poháru, kde Čechoslováci šokovali Kanadu výhrou 1:0, prošli až do finále a tam právě Kanaďanům dvakrát podlehli. "Letět v té době do Kanady a narazit na hráče NHL, to byl neuvěřitelný zážitek," podotýká někdejší útočník.

Životní duel odehrál na zmiňovaném MS 1978 v Praze, kde se hattrickem podílel na výhře 6:4 nad úhlavním rivalem ze Sovětského svazu.

Tehdejší brankář Sovětů Treťjak o třech gólech ve vlastní síti mluvil i po čtyřiceti letech, když Černíkovi do Vítkovic posílal zdravici na videu při příležitosti vyvěšení útočníkova dresu.

"Nezapomenutelné, pro Treťjaka to musel být těžký moment," směje se Černík. "Ale byla smůla, že nám titul v Praze unikl jen o skóre. O rok dříve jsem zase o zlatý šampionát ve Vídni přišel kvůli noze v sádře," doplňuje.

S národním mužstvem se rozloučil jako kapitán na stříbrné olympiádě 1984 v Sarajevu a na jednu sezonu si vyzkoušel NHL v Detroitu.

"Šel jsem tam pozdě, v 31 letech. Emigrovat jsem předtím nechtěl, měl jsem tady manželku, děti, rodiče. Pro Evropany to tehdy bylo v zámoří dost těžké. Na ledě jsem problémy neměl, ale dostával jsem málo času. Nebyl jsem na to zvyklý," popisuje.

Na klubové scéně zasvětil rodák z Nového Jičína svůj hokejový život Vítkovicím, jen s výjimkou vojenské služby v Jihlavě.

V roce 1988 mu kluboví funkcionáři nabídli místo sekretáře Vítkovic a Černík se rozhodl pověsit brusle na hřebík. V roli "bafuňáře" se rychle rozkoukal a postupně vystřídal mnoho funkcí v klubu i reprezentaci.

Jako generální manažer národního týmu se podílel na triumfech na olympiádě v Naganu i na šampionátech 2000, 2001 a 2010, Vítkovice dovedl v obdobné roli pětkrát do finále extraligy.

Černík proslul i svými výlevy vzteku. "Něco bych teď třeba vzal zpátky, ale emoce k mojí povaze zkrátka patří. Dnes už to samozřejmě sleduju s větším odstupem," míní čestný prezident Vítkovic.

Ve finále extraligy v roce 1993 přinesl sparťanům mistrovský pohár na střídačku už během druhé třetiny klíčového finále. Vítkovický tým měl totiž pocit, že se stal obětí otravy jídlem, Černíkovi se navíc nelíbilo rozhodování sudích.

"Vezměte si ho, raději si ho vezměte už teď, když neumíte vyhrávat férově! A odjeďte!" burácel tehdy rozzlobený manažer Vítkovic.

"Byl jsem nervní, lítal jsem při zápasech do kabiny rozhodčích. Jednou jsem dokonce převrátil budku s brankovým sudím," dodává.

V hráčské i ve funkcionářské roli se otec dětí Michala a Andrey, který rád chalupaří a hraje tenis, vždy řídil heslem "Čert nikdy nespí".

"Spartu miluju a myšlenky na návrat jsem měl vždycky," řekl Chlapík klubovému webu. Pro Spartu, která skončila v minulém ročníku třetí v základní části, ale vypadla ve čtvrtfinále s mistrovským Třincem, je třetí posilou po útočníkovi Ondřeji Najmanovi z Mladé Boleslavi a kanadském obránci Aaronu Irvingovi z Davosu.

"Po odchodu Davida Tomáška přináší Filip Chlapík potřebnou kvalitu a kreativitu. Patří mezi českou špičku a věříme, že ve Spartě bude pokračovat ve skvělých výkonech," uvedl člen představenstva Tomáš Divíšek. Rovněž reprezentační útočník Tomášek zamířil do Färjestadu.

"Filip odešel teprve před rokem, ale už v uplynulé sezoně jsme byli v častém kontaktu. Víme, co od něj můžeme čekat. On sám má obrovskou touhu zažít ve Spartě úspěch," doplnil sportovní manažer Jaroslav Hlinka.

Chlapík si v uplynulé sezoně ve švýcarské lize připsal v 50 zápasech 37 bodů za 24 branek a 13 asistencí, za národní tým odehrál 19 utkání a nasbíral 13 bodů (5+8). Na MS, kde debutoval, stihl jen tři duely, protože se potýkal s následky zranění po zákroku slovenského obránce Patrika Kocha v úvodu turnaje.

V sezoně 2021/22 kraloval Chlapík extralize se 70 body, 31 góly i 39 asistencemi z 53 utkání základní části. V play off měl ze 16 startů bilanci 5+10. Předtím se přestavil v extralize jen ve třech utkáních předešlé sezony a skóroval jednou. Na kontě má i 57 utkání a 11 bodů (5+6) v NHL za Ottawu, která jej v roce 2015 draftovala ve 2. kole na 48. pozici. Převážně ale nastupoval v Belleville v nižší AHL. Ročník 2020/21 dohrál ve finském Pelicans Lahti.

"Sparta je evropský velkoklub s nejvyššími ambicemi. Těším se, že budu zase doma," řekl Chlapík. Doufá, že s ní naplní nejvyšší cíle. "Konec ve finále byl hodně hořký. Titul na Spartu patří a je to jedna z věcí, kterých bych chtěl moc dosáhnout. Získat titul pro Spartu mě strašně láká."

Pražané o jeho návrat stáli už na konci uplynulé sezony. "Máme malé miminko a další je už na cestě. Řešili jsme rodinnou situaci, já měl ale smlouvu na dva roky a byli se mnou spokojení. Bojovali jsme o play off a jakékoliv uvolnění tak nepřipadalo v úvahu," uvedl Chlapík.

Rodina a druhé dítě hrály v dřívějším konci angažmá ve Švýcarsku roli. "Narodí se přibližně za dva týdny. Moc se na to těším. Bude to trochu těžší než se starat o jediné dítě, ale s odstupem času to určitě bude super. Doma budeme mít k dispozici babičky a děti vyrostou v prostředí, kde to dobře známe," podotkl.

Ve Spartě působil pod koučem Miloslavem Hořavou, který se posunul do role asistenta nového trenéra Pavla Grosse. "Zatím jsem o něm slyšel jen samé dobré věci. Snad to bude dobře fungovat a budeme mít dobré výsledky. Pana Hořavu jsem zažil předtím, je to špičkový kouč," dodal Chlapík. Ambri-Piotta po jeho odchodu angažovala švédského útočníka Jakoba Lilju z Dynama Moskva z KHL.

Golden Knights dvakrát prohrávali, pokaždé ale dokázali srovnat. Na úvodní branku Heiskanena odpověděl v první třetině v početní výhodě Stone a po Robertsonově přesilovkovém zásahu srovnal dvě minuty před koncem Marchessault.

Rovněž druhý zápas série tak zamířil do prodloužení, ve kterém Golden Knights stejně jako v úvodním duelu rychle rozhodli. V úvodním zápase na to potřebovali 95 sekund, tentokrát Vegas zajistil Stone vítězství po 72 sekundách.

Finále Západní konference play off NHL - 2. zápas:

Vegas - Dallas 3:2 v prodl. (1:1, 0:1, 1:0 - 1:0)

Branky: 11. Stone, 58. Marchessault, 62. Stephenson - 3. Heiskanen, 30. Robertson. Střely na branku: 24:28. Diváci: 18.358. Hvězdy zápasu: 1. Stephenson, 2. Marchessault, 3. Stone. Stav série: 2:0.

Gólmana Floridy překonal pouze Jalen Chatfield, který už ve druhé minutě usměrnil přihrávku Sebastiana Aha do branky. Hosté vzápětí vyrovnali, rozhodčí ale trefu Gustava Forslinga odvolali po trenérské výzvě kvůli ofsajdu.

Stejná situace postihla v úvodní třetině i Carolinu. Jack Drury zvýšil v 16. minutě na 2:0, ale Panthers si vzali trenérskou výzvu a videozáběry odhalily, že gól padl z ofsajdu.

Regulérní branku vstřelil ve 28. minutě Aleksander Barkov. Kapitán Floridy zůstal osamocený před gólmanem Antti Raantou, který chytal téměř po měsíci, elegantně si posunul puk mezi bruslemi do bekhendu a vyrovnal.

Zápas rozhodl po rychlé kombinaci zblízka Tkachuk, který se prosadil v prodloužení i v minulém utkání. Zatímco před dvěma dny ukončil hokejový maraton na konci čtvrtého prodloužení, tentokrát udeřil už po 111 sekundách nastavení.

Florida tak vyhrála venku poosmé v řadě, upravila bilanci prodloužení v letošním play off na 6:0 a přiblížila se své první účasti ve finále NHL od roku 1996.

Finále Východní konference play off NHL - 2. zápas:

Carolina - Florida 1:2 v prodl. (1:0, 0:1, 0:0 - 0:1)

Branky: 2. Chatfield - 28. Barkov, 62. M. Tkachuk. Střely na branku: 38:26. Diváci: 18.854. Hvězdy zápasu: 1. Bobrovskij, 2. M. Tkachuk, 3. Barkov (všichni Florida). Stav série: 0:2.

Ze zdravotních důvodů vyřazené hráče je letos nově možné nahradit po doložení lékařských zpráv Mezinárodní hokejové federaci. Zohorna na soupisce nahradil Chytila.

Sedlákovo místo už v pátek zaujal Radan Lenc ze švédského HV 71, který už nastoupil v dnešním utkání s Norskem a podílel se na výhře 2:0. Zohorna je na cestě z Kanady. Generální manažer národního týmu Martin Havlát dopoledne potvrdil, že hráč dostal od Maple Leafs povolení ke startu na šampionátu.

"Radim Zohorna prošel všemi výstupními a zdravotními prohlídkami v zámoří a může se připojit k národním týmu. Pokud stihne všechny navazující lety, měl by do Rigy dorazit v neděli odpoledne. O tom, kdy poprvé nastoupí do zápasu, rozhodnou trenéři během dneška nebo zítřka," uvedl Havlát.

Zohorna se představí na velké mezinárodní akci poprvé. Klubová sezona mu skončila v noci na čtvrtek po vyřazení Toronto Marlies ve finále Severovýchodní divize play off AHL s Rochesterem 0:3 na zápasy.

Do Toronta přišel na začátku března z Calgary. Za Maple Leafs sehrál dva zápasy a vstřelil jednu branku. Celkem má na kontě bývalý hráč Pittsburghu za tři sezony v NHL 35 zápasů a 11 bodů za pět tref a šest asistencí.

Zkušenosti s velkými turnaji mají jeho starší bratři, s kterými se v národním týmu potkal i v jednom útoku. Pětatřicetiletý Tomáš z Pardubic startoval na čtyřech MS a dvou olympiádách. Dvaatřicetiletý Hynek ze švédského Oskarshamnu podobně jako Lenc neprošel posledním škrtem. Na kontě má dvě účasti na světových šampionátech a loni byl v Pekingu.

Se sedmi góly na jednom světovém šampionátu vyrovnal rekord samostatné české reprezentace - napodobil počiny Martina Procházky, Vladimíra Vůjtka (oba 1997), Michaela Frolíka (2019) a Davida Pastrňáka (2022). Útočník Detroitu byl ale především rád za výhru, rychlý postup do čtvrtfinále a věří, že má góly schované i na klíčové zápasy.

"Teď to neřeším, i když se to hezky poslouchá. Je to příjemné, ale docením to až někdy později. Doufám, že nejsem u konce a že se bude dařit dál. Nehodlám nic měnit a doufám, že to bude padat mně nebo ostatním," řekl novinářům Kubalík.

Procházka dosáhl na sedm gólů na MS ve Finsku v roce 1997 v devátém duelu, Vůjtek v osmém, Frolík (celkově odehrál 10 utkání) v Bratislavě i Pastrňák loni také ve Finsku v sedmém. Kubalík to stihl v pěti duelech.

"To se nedá srovnávat. Každý zápas a turnaj je jiný. Pasta je odskočený, to já moc ne. Takhle bych to zhodnotil," nechtěl se srovnávat s jedním z nejlepších střelců NHL.

Může se stát českým rekordmanem, na turnaji na to má ještě minimálně tři zápasy - se Švýcarskem, Kanadou a čtvrtfinále. Rekord z dob československé reprezentace je nepřekonatelný, protože Vladimír Zábrodský v roce 1947 při prvním zisku zlata nasázel v sedmi duelech 29 branek.

Svůj gól věnoval Kubalík manželce Kláře k dnešním narozeninám. Rodina si jej přímo v hledišti žádala transparentem. "Snažil jsem se, abych jí mohl dát dárek. Myslím, že gól a vítězství to splnilo," prohlásil Kubalík. Transparent s výzvou ho překvapil. "Bylo to jen tady. Ani nevím, kde to sebrali, jestli ve fanzóně. Ale bylo skvělé to vidět."

Byl rád, že rodinní příslušníci do dějiště dorazili. Při jeho minulém vystoupení na šampionátu v roce 2019 také v Rize to kvůli opatřením kvůli koronaviru nešlo.

"Je to super. Samozřejmě člověk chce mít u sebe ty nejbližší. Nechce na to být sám. Každý, kdo je tady má, vypustí hokej z hlavy, zajde si na kafé, popovídá si o něčem jiné. Ať to jsou děti, rodiny, manželky, je to fajn. Jsem rád, že jsme jim dneska mohli dát vítězství," podotkl sedmadvacetiletý odchovanec Plzně.

Pochvaloval si postup do čtvrtfinále už po pěti duelech základní skupiny B. "Je to věc, kterou jsme chtěli. Teď nás čekají dva zápasy, které budou velký test a kvůli kterým jsme tady," řekl Kubalík.

Byl spokojený, že si český tým dnešní tříbodový zisk pohlídal bez problémů. "Výsledek 2:0 tomu úplně neodpovídá, ale myslím, že jsme měli ještě šanci na to, abychom dali víc gólů. Jeli jsme dva sami na bránu, ale nepadlo to. Kromě druhé třetiny, kdy jsme jim nabídli přesilovky, to bylo dobré," připomněl Kubalík jedenáct minut v oslabení v prostřední části.

"Samozřejmě druhá třetina nás stála spoustu sil, valilo se to na nás, měli jsme spoustu vyloučených. To je něco, čím nechceme soupeře dostat na koně. Na druhou stranu naši kluci to zvládli fantasticky v oslabení a co prošlo, to chytil Karel (Vejmelka). Spoustu střel jsme zblokovali. Za mě super," dodal Kubalík.

Se sedmi góly na jednom světovém šampionátu vyrovnal rekord samostatné české reprezentace - napodobil počiny Martina Procházky, Vladimíra Vůjtka (oba 1997), Michaela Frolíka (2019) a Davida Pastrňáka (2022). Útočník Detroitu byl ale především rád za výhru, rychlý postup do čtvrtfinále a věří, že má góly schované i na klíčové zápasy.

"Teď to neřeším, i když se to hezky poslouchá. Je to příjemné, ale docením to až někdy později. Doufám, že nejsem u konce a že se bude dařit dál. Nehodlám nic měnit a doufám, že to bude padat mně nebo ostatním," řekl novinářům Kubalík.

Procházka dosáhl na sedm gólů na MS ve Finsku v roce 1997 v devátém duelu, Vůjtek v osmém, Frolík (celkově odehrál 10 utkání) v Bratislavě i Pastrňák loni také ve Finsku v sedmém. Kubalík to stihl v pěti duelech.

"To se nedá srovnávat. Každý zápas a turnaj je jiný. Pasta je odskočený, to já moc ne. Takhle bych to zhodnotil," nechtěl se srovnávat s jedním z nejlepších střelců NHL.

Může se stát českým rekordmanem, na turnaji na to má ještě minimálně tři zápasy - se Švýcarskem, Kanadou a čtvrtfinále. Rekord z dob československé reprezentace je nepřekonatelný, protože Vladimír Zábrodský v roce 1947 při prvním zisku zlata nasázel v sedmi duelech 29 branek.

Svůj gól věnoval Kubalík manželce Kláře k dnešním narozeninám. Rodina si jej přímo v hledišti žádala transparentem. "Snažil jsem se, abych jí mohl dát dárek. Myslím, že gól a vítězství to splnilo," prohlásil Kubalík. Transparent s výzvou ho překvapil. "Bylo to jen tady. Ani nevím, kde to sebrali, jestli ve fanzóně. Ale bylo skvělé to vidět."

Byl rád, že rodinní příslušníci do dějiště dorazili. Při jeho minulém vystoupení na šampionátu v roce 2019 také v Rize to kvůli opatřením kvůli koronaviru nešlo.

"Je to super. Samozřejmě člověk chce mít u sebe ty nejbližší. Nechce na to být sám. Každý, kdo je tady má, vypustí hokej z hlavy, zajde si na kafé, popovídá si o něčem jiné. Ať to jsou děti, rodiny, manželky, je to fajn. Jsem rád, že jsme jim dneska mohli dát vítězství," podotkl sedmadvacetiletý odchovanec Plzně.

Pochvaloval si postup do čtvrtfinále už po pěti duelech základní skupiny B. "Je to věc, kterou jsme chtěli. Teď nás čekají dva zápasy, které budou velký test a kvůli kterým jsme tady," řekl Kubalík.

Byl spokojený, že si český tým dnešní tříbodový zisk pohlídal bez problémů. "Výsledek 2:0 tomu úplně neodpovídá, ale myslím, že jsme měli ještě šanci na to, abychom dali víc gólů. Jeli jsme dva sami na bránu, ale nepadlo to. Kromě druhé třetiny, kdy jsme jim nabídli přesilovky, to bylo dobré," připomněl Kubalík jedenáct minut v oslabení v prostřední části.

"Samozřejmě druhá třetina nás stála spoustu sil, valilo se to na nás, měli jsme spoustu vyloučených. To je něco, čím nechceme soupeře dostat na koně. Na druhou stranu naši kluci to zvládli fantasticky v oslabení a co prošlo, to chytil Karel (Vejmelka). Spoustu střel jsme zblokovali. Za mě super," dodal Kubalík.

"Samozřejmě jsem dostával nějaké informace, jak se situace ohledně zraněných kluků vyvíjí. Chvilku to vypadalo nadějně, ale věděl jsem, že si všichni přejou, aby se uzdravili, protože je potřebujeme a jsou důležitými články týmu," řekl Lenc ve videonahrávce pro média.

"Bohužel jejich zdravotní stav je natolik vážný, že to není k pokračování. Včera jsem dostal zprávu, abych měl zabalené věci, že už to opravdu vypadá, že už dneska přiletím, tak abych byl v pohotovosti."

Útočník švédského HV 71 se nevešel do konečné nominace po Českých hrách v Brně při posledním škrtu. Jednatřicetiletý odchovanec Mladé Boleslavi před dvěma roky na MS také v Rize debutoval na velké mezinárodní akci. Zúčastnil se i loňské olympiády.

"Při výstupních mítinkách se mě trenér ptal, jestli máme s rodinou v plánu odjet na dovolenou, nebo jaký mám plán. Tím, že jsme skončili brzy sezonu v Jönköpingu a měl jsem dost času před prvním kempem, tak jsme toho využili a jeli jsme na dovolenou, takže jsem v plánu nějakou další neměl."

A tak zůstal v České republice a čekal na telefonu, až mu naskočí na displeji jméno Martina Havláta.

"Jen jsem si chtěl dát dva tři dny volno a užít si trošku rodiny a pak do toho zase skočit, protože jsem se chtěl dál připravovat na novou sezonu," uvedl Lenc.

Už se chystal na novou sezonu v HV 71 s Libercem, kde působil v letech 2018 až 2021.

"Bylo to víceméně víc zaměřené na novou sezonu a ne vyloženě na mistrovství, ale trošku jsem to v hlavě měl, že by se mohlo něco stát. Ne že bych s tím nějak počítal, ale chtěl jsem být připravený na obě varianty. Nějak mě to ani nezaskočilo. Chodil jsem do posilovny a tím, že Liberec má celý květen týmové ledy, tak jsem měl možnost se k nim přidat. V tom mi to všechno hrálo do karet," dodal Lenc.

Věděl jste, že v celé historii AHL jste právě vy český lídr v bodech, gólech i odehraných zápasech?

Ne, ne, to jsem vůbec netušil.

Co na to říkáte?

Na jednu stranu jsem za to rád, ale na tu druhou není úplně dobré, když je tam člověk tak dlouho, protože si pak tolik nezahraje v NHL. Po desáté sezoně jsem tak rád, že si teď v Evropě budu moct vyzkoušet něco jiného.

Podepsal jste dvouletou smlouvu s Bernem z nejvyšší švýcarské ligy. Opravdu už jste nechtěl zůstat v Severní Americe? Na farmě St. Louis ve Springfieldu jste sbíral zhruba pod na zápas, takže práci byste s největší pravděpodobností našel.

Určitě bych nějaké nabídky měl, ale už jsem nechtěl být na farmě nebo se stěhovat do jiné organizace. V hlavě jsem měl jen Švýcarsko, o Česku jsem ani nepřemýšlel. Doufám, že mi ty dva roky vyjdou a zůstanu ještě déle, abych se zase nemusel stěhovat. S manželkou už jsme byli po celé Americe… Švýcarsko je navíc malé země, takže se toho tolik nenacestuju a budu moct být víc doma s malou dcerou. 

Jak budete na AHL vzpomínat? Ptám se, protože je to dost specifická soutěž spíš pro mladé hráče, v níž se bojuje o povýšení do NHL. Třeba obránce Vojtěch Mozík si kdysi stěžoval, že každý tam hraje na sebe a že rivalita panuje i mezi spoluhráči. Jak jste to viděl vy?

První dva roky byly fakt těžké po fyzické i psychické stránce. Nesbíral jsem moc bodů, takže jsem hrál na farmě i v East Coast (ECHL, která je jednu úroveň pod AHL, pozn. red.). Z juniorky to byl docela velký skok. Pak se to zlepšilo. Pochopil jsem, jak mám hrát. A popravdě jsem nikdy neměl žádného soka, s kluky jsem si většinou dobře rozuměl. Věděli, že jsem střelec, takže jim nevadilo, když nedávali tolik gólů. Samozřejmě jsem slyšel, že to je sobecká liga, ale já si zaplaťpánbůh nemůžu stěžovat.

Nakonec jste odehrál i dost zápasů v NHL, konkrétně 124, ale dlouhodobě jste se tam neudržel. Proč myslíte, že to nevyšlo?

Těžko říct. Hrát NHL, to byl vždycky můj sen. I kdyby to měl být jen jeden zápas… Nakonec jich bylo 124 a každý jsem si užil. Někdy přemýšlím, proč jsem se tam neudržel, ale smířil jsem se s tím.

Myslíte, že by vám víc seděla NHL na konci minulého století? V té současné je poptávka po co nejrychlejších a nejvšestrannějších hráčích. Vás skauti minimálně na začátku kariéry popisovali jako hokejistu s parádní střelou, ale horším bruslením. A právě v minulém století dokázali i takoví hráči dominovat, třeba Brett Hull.

Možná ano, možná by mi to sedělo více. Jak ale říkáte, hokej jde strašně dopředu a je neuvěřitelné, jak dobře všichni bruslí. Za sebe můžu říct, že když je vám třiadvacet nebo čtyřiadvacet, tak je hrozně těžké se učit líp bruslit, protože od mládí máte v hlavě zabudované určité vzorce. Alespoň střelu mám ale dobrou, párkrát mě díky ní v NHL využili, takže super.

Kdybyste měl bilancovat, tak kde to bylo nejlepší? Pokud nepočítám krátkou zastávku v Carolině, tak jste působil v Detroitu, Los Angeles a St. Louis.

Draftoval mě Detroit, takže bylo super si za něj zahrát, ale asi v L. A. to bylo nejlepší jak hokejově, tak po životní stránce, jelikož tam máte oceán a dobré počasí. I manželce se tam líbilo.

Teď jste si ve 29 letech vybral švýcarský Bern. Proč?

Hlavně jsem chtěl něco delšího, tady bych nejspíš zase dostal smlouvu jen na jeden rok. Bern byl první, kdo se mi ozval, tuším že to bylo kolem ledna. A když jsem viděl, jak velký mají zájem, už jsem ani moc nekoukal jinam.

Kde jinde v Evropě o vás byl zájem?

Pokud jde o Česko, tak z Brna mi volal asistent trenéra Jaroslav Modrý, kterého jsem měl na farmě Los Angeles v Ontariu. Ptal se mě, jestli bych měl zájem jít do Komety, ale v té době už jsem měl podepsáno v Bernu. A nic jiného jsem ani nechtěl. 

Švýcarská liga je známá tím, že když už přijme cizince, tak ho dokáže velmi dobře zaplatit. Můžete jen tak orientačně říct, jestli na tom budete stejně, lépe, nebo hůře oproti poslední sezoně v AHL?

Je to podobné (na farmě St. Louis si Frk za rok vydělal 500 tisíc dolarů). Nerad bych říkal, kolik přesně, ale určitě to jsou dobré peníze.

Co byste ve Švýcarsku chtěl dokázat? V posledních letech tam vyhrávají bodování Češi - Dominik Kubalík, Jan Kovář, Roman Červenka. Zařadíte se k nim?

Všichni, které jste jmenoval, jsou super hráči, kteří mají v Evropě dobré jméno. Kubalda měl teď navíc dobrou sezonu v Detroitu. Bude to tedy těžké. Hlavně aby se mnou byli v Bernu spokojení a abychom vyhráli titul. Uvidíme, jak mi to půjde, co se týče bodů, ale doufám, že dobře, protože jinak ze mě asi nebudou mít moc velkou radost. 

Evropské angažmá vám může otevřít dveře do reprezentace. Naposledy jste byl v přípravném kempu před mistrovstvím světa 2018, ale tehdejší trenér Josef Jandač vás nakonec nenominoval. Ozval se vám od té doby někdo z národního týmu?

V sezoně mi volal Martin Havlát, jestli bych měl zájem letos jet. Nejdřív jsem mu řekl, že ano, ale pak jsem si nechal všechno projít hlavou. A jelikož máme šestiměsíční malou dceru, nechtěl jsem letět do Evropy a pak zase zpátky do Springfieldu, takže jsem odmítl. Rodina je pro mě teď trošičku víc než hokej.

Šampionát příští rok v Praze a Ostravě vás láká?

Bylo by super si zahrát na domácím mistrovství, ale to asi bude chtít hodně kluků včetně těch z NHL, takže čekám velkou konkurenci. Bude se mi muset hodně dařit, abych se do týmu dostal.

V roce 2019 jste řekl, že byste chtěl dokončit kariéru v Evropě a pak se natrvalo přestěhovat do Kanady. Pořád to platí?

Pořád. Mám manželku Kanaďanku, takže jsme o tom mluvili. I já bych chtěl nastálo žít spíš v Kanadě. Doufejme, že dohraju v Evropě a pak se přesuneme.

Myslíte, že si ještě stihnete zahrát za Karlovy Vary, odkud jste se před 13 lety do zámoří vydal?

Možná ke konci kariéry. Musel bych na to herně ještě mít, až budu starší. Bylo by dobré si tam zahrát aspoň sezonu, když jsem tam začínal. Ale těžko říct, jelikož je to pořád straně moc daleko.

Série se po dvou duelech na jihozápadě USA přesunula do Edmontonu a Oilers se v čase 02:45 ujali vedení. Akci třetí formace zakončil z hranice brankoviště Warren Foegele, jenž v aktuálním play off vstřelil svou první branku.

Hosté dokázali rychle zareagovat. Neuběhly ani dvě minuty a Marchessault po nahrávce Eichela srovnal. Oba hokejisté si spolupráci zopakovali na konci první třetiny a otočili na 2:1 pro Vegas.

Gól v poslední minutě prvního dějství duel zlomil. Golden Knights ve druhé části přidali další tři trefy a rozhodli o své druhé výhře v sérii. Zápas nevyšel Connoru McDavidovi a Leonu Draisaitlovi. Nejproduktivnější hráči dosavadního průběhu play off nebodovali a zakončili zápas se dvěma zápornými body.

2. kolo play off NHL:

Západní konference - 3. zápas: Edmonton - Vegas 1:5 (stav série 1:2).