Bře 28 2023
Komentář Davida Bičíka: Vstup do kvalifikace je dobrý, je jedno, kde body posbíráme
Takový vstup do zápasu s Polskem nečekal nikdo ani v nejdivočejších snech. Vést dva nula ve 3. minutě, tomu se říká úvod! Kdo si na to vsadil, ten musel jásat, ale pochybuju, že to vůbec někdo udělal. Já osobně nesázím, ani bych si na takový úvod netroufl. Ale byla by to trefa. Prostě něco neuvěřitelného.
Polskou obranu, která je složená z hodně zkušených hráčů, zaskočil náběh Ládi Krejčího na dlouhý Coufalův aut až z pozice levého stopera přes celé hřiště. Nikdo ho nenabral. Dělá to i ve Spartě a je to pro soupeře hrozně nečitelné. Jeho gól byl rozhodující okamžik zápasu.
Záhy přišel druhý po krásném Juráskově centru, který využil Čváňa (Čvančara) a skoro bylo po zápase. Tedy nebylo, ještě zbývalo hodně minut, ale takový úvod zamává s každým.
Trenér Jaroslav Šilhavý udělal výborný tah, postavil do základu hráče, kteří mají v klubech nejlepší aktuální formu. Ať ve Spartě, ve Slavii, nebo odněkud z venku. Vsadil na běhavé hráče, to přineslo úspěch.
Pro mě jako bývalého brankáře je Jirka Pavlenka na tomto postu nyní jednička. Chytá stabilně v německé Bundeslize a chytá dobře. Trochu mi ho bylo líto. Byl blízko tomu, aby proti Polsku v čele s takovým kanonýrem, jako je Robert Lawandowski, vychytal nulu. Byl by to pro něj hezký skalp.
Nakonec dostal takový umolousaný gól. Zamrzí to. Uděláte maximum, abyste všechno chytil, stačilo málo, aby šel míč na roh, propadl však do sítě. Ale stává se to.
V Kišiněvě to bylo něco docela jiného. Vědělo se, že domácí budou hrát z hlubokého bloku, každý podá výkon na hranici svých možností. I když si to naši dozadu docela v pohodě pohlídali, přesto si Moldavané vytvořili jednu velkou šanci, když dvakrát trefili Coufala.
V ofenzivě mi chyběla kvalitní předfinální fáze. Když ještě nemusel jít centr před branku, mohli si to ještě otočit, ukolébat protivníka, jít přes druhou stranu.
Mrzuté je, že se často trefoval hned první hráč, což je samozřejmě špatně. Ale je třeba vidět, že kombinační hře vůbec neprospívalo hřiště. To byl vesnický povrch z nějaké B třídy, něco šíleného.
Máme ze dvou zápasů čtyři body, což je velmi dobrý vstup do kvalifikace. Porazili jsme Poláky, znovu jsme si dokázali, že máme na to měřit se s kvalitními týmy.
I když se čekala v Kišiněvě jasná výhra, dnes v Evropě není slabých soupeřů. Naše skupina patří mezi nejlehčí, co jsme kdy měli, jsme tedy k postupu o krok blíž. Postupují dva.
Jde tedy o to mít na konci co nejvíce bodů a je jedno, kde je nasbíráme.
Bře 30 2023
Z nemotorného obra, který „vyšperkoval“ rozhovor, se stala legenda. Koller slaví 50
Během profesionální kariéry prošel "Dino" Spartou, Lokerenem, Anderlechtem, Dortmundem, Monakem, Norimberkem, Samarou a Cannes. V nejvyšších soutěžích nastřílel celkem 180 gólů, mistrovské tituly získal kromě Česka i v Belgii a Německu. V roce 1999 vyhrál domácí anketu Fotbalista roku, o rok později byl vyhlášen nejlepším hráčem belgické ligy.
"Vzestup v Belgii, titul v Dortmundu, první reprezentační góly a také účast na čtyřech šampionátech, i když ten světový skončil zraněním. Pamatuji se i na první gól v lize za Spartu, po kterém následoval známý ukoktaný rozhovor, kterým se dodnes baví na internetu fanoušci, nebo nezvyklý brankářský záskok v dortmundském dresu proti Bayernu," vzpomínal skvělý hlavičkář na milníky úspěšné kariéry.
V reprezentaci debutoval až v necelých 26 letech v únoru 1999 proti Belgii a hned se postaral o jediný gól utkání. Nejslavnější chvíle zažil na Euru 2004 v Portugalsku, kde spanilou jízdu svěřenců trenéra Karla Brücknera ukončila až smolná porážka v semifinále s Řeckem. Po dalším evropském šampionátu v Rakousku a Švýcarsku Koller svou kariéru v národním týmu uzavřel, nakrátko se vrátil v září 2009, kdy si připsal definitivně poslední 91. start.
Pražský rodák začínal s fotbalem jako brankář v jihočeské Smetanově Lhotě, v roce 1994 si ho z divizního Milevska už jako útočníka nečekaně vytáhla Sparta. Koller se sice prosadil do prvního týmu, v něm však velkou díru do světa neudělal. Upozornil na sebe především svým prvním rozhovorem pro média, když hodnotil utkání na Bohemians a svůj první ligový gól. "Byl to krásnej ten, krásná to, já to neumím ani vyslovit tyjo," hledal slova, načež o konci zápasu prohlásil, že byl "vyšperkovaný."
Po dvou letech na Letné však odešel jako nadbytečný hráč do belgického Lokerenu. V provinčním klubu se začala rodit jeho pověst stěží uhlídatelného kanonýra.
O kdysi vysmívaného nemotoru se najednou začaly zajímat přední evropské kluby. V roce 1999 přestoupil do Anderlechtu, po dalších dvou sezonách se stěhoval do Borussie Dortmund, jíž spolu s reprezentačním spoluhráčem Tomášem Rosickým pomohl k mistrovskému titulu i finálové účasti v Poháru UEFA. Přestože góly střílel i ve svých dalších působištích, jeho angažmá v Monaku, Norimberku či Samaře již tak úspěšná nebyla.
Po roce a půl v Rusku se Koller vrátil za rodinou na jih Francie a na sklonku kariéry oblékl dres třetiligového Cannes, než se v létě 2011 i kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům rozhodl dát velkému fotbalu sbohem. "Fotbal a velké zápasy mi budou moc chybět, jenže zdraví řeklo dost. Tělo už je za celou kariéru hodně opotřebované," řekl tehdy.
Před třemi lety byl jako třetí hráč své generace po Pavlu Nedvědovi a Karlu Poborském přijat do Síně slávy českého fotbalu, loni měl premiéru dokumentární film Jan Koller - Příběh obyčejného kluka. Fakt, že góly střílet nezapomněl ani na prahu padesátin, dokazuje jak v utkáních za Smetanovu Lhotu, tak při různých exhibicích. Kromě toho se rozvedený otec dcer Hedviky a Kateřiny aktivně věnuje hokeji, tenisu či padelu.
By Sport - Aktuálně.cz • Reprezentace •