Po vašich třech týdnech na Ibize se na sociálních sítích ujalo hlavně video, kde se trápíte s angličtinou na uvítací tiskovce. Dokonce si do vás rýpnul i váš fotbalový kolega Václav Kadlec. Ale vy si z toho nic neděláte, že? 

Všichni, co mě znají, tak ví, že nemám zrovna bohatou jazykovou výbavu. Což je složité zvlášť tady, kde je i pro Španěly angličtina cizí jazyk, sami chtějí mluvit hlavně španělsky. Všechny porady i tréninky jsou vedené ve španělštině. Vím, že to je moje blbost, že jsem se měl v mládí učit víc.

Takže tiskovku jste šel přetrpět?

Když jsem věděl, že bude tisková konference, doufal jsem, že přijde maximálně jedna otázka. Všichni mi psali, jak se na tiskovku těší. Tak jsem se snažil aspoň hodně usmívat, aby to nebylo moc trapný. Ale musím říct, že když to teď zkouším, potvrzuje se, že na to nemám buňky.

Jak se to projevuje?

Učím se večer slovíčka, ráno mě z nich manželka vyzkouší a já si vůbec nic nepamatuju. Můj úkol na tenhle půlrok je: aspoň nějak jim ve španělštině rozumět, s mluvením to asi bude horší. Nejhorší je, že mluví všichni hrozně rychle, takže já sotva pochytím dvě slova a oni už jsou o čtyři věty dál. Tak se prostě jen usmívám, abych nikomu nebyl nesympatický. Anglicky rozumím víc, na Spartě jsme měli anglicky mluvící realizační tým. Navíc všechno tady řeším v angličtině, tak ji i víc používám. Když je nejhůř, použiju Google překladač.

Jak bojujete s jazykovou bariérou na trénincích?

Mám naštěstí asistenta, který mi pokyny překládá do angličtiny, abych jakž takž věděl. Ale teď jsem po třech týdnech už trochu adaptovaný a dokážu zhruba pochopit, co se bude dít. Je to jediný takový problém, který tu mám, ale já věděl do čeho jdu, že španělsky neumím a anglicky jen málo.  

Nabízí se tedy otázka, proč jste se navzdory jazykovému handicapu rozhodl ve 28 letech odejít do zahraničí?

Chtěl jsem využít toho, že Sparta má ve světě jméno a proměnit to v nějaké zahraniční angažmá. Měl jsem spoustu nabídek i z české ligy, ale cítil jsem, že pro mě i pro rodinu by bylo lepší, kdybychom se podívali někam ven. Když se ozvala Ibiza, bylo to domluvené během dvou dnů. 

Ve Spartě už jste šanci necítil?

V první řadě musím Spartě za všechno poděkovat. Bylo to krásných 14 let. Kdybych nebyl třikrát skoro na rok zraněný, tak už jsem asi dávno pryč. K mému odchodu to spělo celý podzim. Šest kol jsem nastupoval, pak jsem se zranil a na konci roku už jen paběrkoval. Když mi řekli, že nejedu ani na soustředění, byl to jasný signál.

Jaké vás čekalo na Ibize přivítání?

Moc hezky se o mě postarali, od prvních dnů. Na letiště mě přijel vyzvednout sportovní ředitel, pomohli nám sehnat hezké ubytování. Dali mi smlouvu na půl roku s tím, že když se zachráníme, tak tu budu hrát další rok. 

Záchrana je hlavní cíl vaší mise, tým ztrácí už devět bodů na udržení. Jaká je v klubu atmosféra?

Moc se v tom nevyznám. Jsem tady krátce a nedokážu asi posoudit, jaká tu je atmosféra. Ale takhle na první dobrou mi nepřijde, že by byli spoluhráči rezignovaní. Bodová propast je sice docela velká, ale všichni si jsou vědomi toho, že je ještě hodně zápasů, a když se chytí nějaká šňůra, dá se to zachránit. Přijde mi, že Španělé mají trochu jinou mentalitu než my, že si z toho nic nedělají. 

Většina českých fanoušků si asi neumí úplně představit, jakou fotbalovou úroveň má druhá španělská liga. Zkuste ji tedy popsat, dá se srovnat třeba s českou nejvyšší soutěží?

Přiznám se, že jsem taky nevěděl co čekat. Všichni známe Španělsko, jenže hlavně ty nejlepší kluby jako Real Madrid, Barcelonu nebo Sevillu, ale druhá liga je něco jiného. Ze zápasů Ibizy jsem viděl jen pár sestřihů na internetu a pak mě to překvapilo. Předpokládal jsem kombinační fotbal, všechny míče do nohy, ale my to tu teď hrajeme přesně naopak. Dlouhé nakopávané balony a sbíráme odrazy. Je to fyzicky náročný fotbal. Snažíme se to hrát hodně jednoduše a vzhledem k našemu postavení si nic nekomplikovat a rychle k bráně. Těžko se to srovnává třeba se Spartou. V ní jsme byli pořád pod tlakem, hlavně vyhrávat. Tady hrajeme o záchranu a každý bod se počítá. Je to jiný svět. 

Největší hvězdou klubu je šestatřicetiletý Nolito, který má za sebou angažmá v Manchesteru City, Benfice nebo Barceloně. Jak jste si sedli?

Je vidět, že to je hvězda. Když létáme na zápasy, lidi ho zastavují na letišti, chtějí se s ním fotit. Ale jinak je úplně v pohodě. Fotbal taky pořád umí. Ze mě si rád dělá srandu, říká mi "my friend", ale pak o mně řekne něco španělsky, všichni se smějou, protože rozumí, ale já ne. Jsme tu cizinci já a jeden Polák, jinak jsou tu buď Španělé, nebo Argentinci, takže všichni mluví španělsky. 

Můžete se od takové hvězdy i něco naučit?

Je to pořád profík, dalo by se říct, že si sem přišel dohrát kariéru, ale on pořád maká, na tréninku nic nevypustí. Pro mě je to obrovská zkušenost být v týmu s člověkem, co býval ve fotbale extratřída. 

Ibiza je asi víc známá turistikou než fotbalem. Jaké tam na vás čekalo zázemí? 

Jako v průměrném českém klubu. Nedá se to srovnat se Spartou, která má k dispozici luxusní Strahov. Tady je jedno tréninkové a jedno hlavní hřiště, stadion pro nějakých pět tisíc lidí. Je tu i velká posilovna. Prostě všechno, co fotbalista potřebuje. 

Ibiza prý žije hlavně v noci, jak se vám tam líbí z tohoto pohledu? Je tam rušno?

Když jsem na Ibize podepsal, tak mi polovina lidí psala, že si sem jedu zapařit. Takhle to úplně nevidím, protože sám nejsem žádný pařmen, navíc mám rodinu. Teď je to tu i úplně mrtvé, protože není sezona. Všichni sem přijíždějí až tak v březnu v dubnu, když se začne oteplovat. Spousta obchodů a restaurací je úplně zavřených. Říkali kluci, že jsem měl štěstí, že jsem díky tomu mohl sehnat krásné bydlení a nebydlet někde na hotelu. Jinak by to všechno zabrali turisté.

Kde tedy bydlíte?

Třicet metrů od pláže, to bych v létě neměl šanci získat. S dětmi se těšíme, až se budeme koupat. Teď tu prý žije nějakých 100 tisíc lidí a v létě 600 tisíc. Uvidíme, jak to bude vypadat, ale teď jsme s rodinou moc spokojení. Už aby se zlepšil i ten fotbal a začali jsme vyhrávat, protože na dovolenou jsem sem vážně nepřijel. 

Český fotbalista v Premier League po delší době zažil zápas, který mu vyloženě sedl. V St. James' Parku zdatně krotil ofenzivní hvězdy favorizovaného Newcastlu a přispěl k remíze 1:1, jež znamenala pro fanoušky Kladivářů naději na lepší zítřky.

Před mikrofon klubové televize tak třicetiletý wing-back dorazil s úsměvem na rtech, byť jak přiznal, měl za sebou fyzicky extrémně náročný duel.

"Už jsem v mé kariéře odehrál pár těžkých zápasů, tenhle ale určitě patřil mezi ty nejtěžší. Bylo to nahoru, dolů, nahoru, dolů. Řádný zápas anglické Premier League, nebo možná ještě něco víc," hlásil Coufal.

Možná právě obrovské tempo českému bekovi sedělo, navíc ho strhla atmosféra na stadionu, na kterém si toužil zahrát už od dětství, kdy viděl film Goal!, ve kterém fiktivní amatérský fotbalista Santiago Muňez udělal kariéru právě v Newcastlu.

"Splnil se mi sen. Bylo to úžasné. S těmi fanatickými fanoušky, v nepřátelské atmosféře, to je přesně prostředí, jaké mám rád," usmíval se potutelně Coufal.

Vzápětí popsal nešťastný začátek zápasu, který označil doslova za "hororový".

West Ham inkasoval už v první minutě, gól Joea Willocka byl ale odvolán kvůli tomu, že se míč při centru Miguela Almiróna dostal o kousek mimo hřiště. Jenže ještě než televize odvysílala všechny možné opakované záběry, vřítil se mezi stopery Callum Wilson a chladnokrevně poslal The Magpies do vedení. Běžela třetí minuta.

"Opravdu příšerné, nikdy jsem nic podobného nezažil. Ještě jsem se ani nedotkl míče a už jsem ho viděl dvakrát v naší bráně. Říkal jsem si: Tak o co tady jde?" smál se Coufal. 

Řeč se poté stočila na Lucase Paquetu. Brazilská hvězda po rozpačitém startu svého anglického angažmá začíná zářit. Účastník světového šampionátu v Newcastlu vyrovnal a byl jedním z nejlepších hráčů na place.

"Potřeboval se adaptovat, zjistit, o čem je Premier League. Teď ale nabírá sebevědomí a je vynikající. Nikdy nepanikaří s míčem, jeho technické dovednosti jsou neuvěřitelné," okomentoval Coufal kvality pětadvacetiletého spoluhráče, který v posledních týdnech vyřadil ze základní sestavy dalšího českého reprezentanta Tomáše Součka.

"Hraje, jako kdyby byl na Copacabaně," zasmál se Coufal.

"Prostě si užívá svůj fotbal. Když ho někdy vidím s míčem, také si to užívám. Nechci ho při tom nějak vyrušovat. Prostě, dělej si co chceš, přihraj mi, jestli chceš, pokud ne, tak v pohodě. Budu za tebe bojovat," pobavil český hráč i klubového redaktora.

"Někteří hráči mají tyto schopnosti, někteří musí bojovat. Tak to je," uzavřel téma Coufal, načež redaktor pochválil jeho výkon. "Doslova jsi létal. Vypadal jsi jako Coufi před rokem. Byl jsi skvělý, to můžeme říct," podotkl.

Českého fotbalistu tím dostal do rozpaků. Coufal přiznal, že nerad hodnotí vlastní výkony.

"Prostě se jen snažím udělat to nejlepší pro svůj tým. Pro týmový úspěch bych udělal cokoli, to je moje hra a to je všechno," uvedl skromně.